Hlavně nežárlit!

29. 09. 2009 | † 01. 01. 2010 | kód autora: m2p

"S kým jsi to zase byla?" "Kam jsi šla?" "Co jste dělali?"

Podobné otázky už jste si mohli vyslechnout (třeba) 100x, a i kdyby jste se sebevíc snažili to dotyčnému/dotyčné vysvětlit, cenu by to nemělo. Žárlivost je přirozená lidská vlastnost, ale nemělo by se to přehánět. Kdo nežárlí, ten nemiluje, ale obrovská žárlivost může snadno a rychle ukončit vztah, který do té doby fungoval bez jediné chybičky.

 

A proč jsem se rozhodla něco tak "banálního" napsat?

 

Zrovna dneska jsem si vzpomněla na jeden takový případ, který se mi stal, a na který v životě nezapomenu. Tehdy to hodně bolelo, tehdy jsem byla blbá, tehdy jsem ten vztah prostě ukončit nechtěla, tehdy (...)

 

Panečku, jak rychle to uteklo. Už to bude taky "nějaký ten pátek."

 

Dohromady jsme se dali v říjnu a každý tvrdil, jak strašně nám to sluší. Seznámila jsem se s jeho kamarády, chodili jsme hodně kalit apod.

Jednou, bylo to v lednu, to přehnal.

Na diskotéce, na kterou mě ON mimochodem vytáhl, odmítal tancovat a raději si povídal s kamarádem na baru. A jelikož já jsem tam měla bývalé spolužáky/spolužačky, rozhodla jsem se tancovat s nimi. Všechno probíhalo hladce, do té doby, než jsem začala tancovat se spolužákem. Vážně nejsem zvyklá tancovat, hm, jak bych to "řekla", odvážněji, v sukýnce těsně pod zadek, a s tričkem ála podprsenka, takže jsem tancovala úplně normálně. Pokud si to tedy umíte představit.

Po tanci jsem šla vyhledat JEHO, ale nikdy nebyl. S "prosíkem" jsem šla tedy za vyhazovači, aby mě na chvíli pustili ven.

Osudová chyba.

Venku stál ON ještě s několika lidmi. Řval na celou ulici, jaká jsem děvka, že se vůbec odvažuji tancovat, a ještě s klukem, když je tam on, že si ho tam vůbec nevšímám a jestli chci, tak ať si "lálálálálá" celou partu kluků, že mu je to totálně jedno. A že mi přeje, abych od nich něco chytla.

Pak mě teprve uviděl.

Jasně, že jsem utekla s brekem. Na nic jiného jsem se totiž v tu danou chvíli nezmohla. Druhý den si to pamatoval. Přilezl s kytkou. A já? Dokázala jsem mu odpustit.

Vydrželo nám to až do srpna. Potom jsem to musela utnout, protože jsem neměla sílu v tomto vztahu nadále pokračovat.

 

"Umím odpouštět, ale nikdy nezapomínám, tak si to prosím pamatujte."

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.